Aktuálně
*křup, křup, křup*
Albatros po deseti letech vydá další díly Divokých koček! Teď už můžu umřít v klidu... :'D
Nyní jsem i na Wattpadu

Křup, křup, křup

9. ledna 2017 v 17:59 | Inka |  Realita všedního dne
Vyšla jsem ven a nevěřícně zírala na kraj přikrytý bílou peřinou. V Polabské nížině po sto letech napadl sníh! Nadechla jsem se svěžího chladného vzduchu a zvažovala, že si tentokrát i zapnu bundu.
Zima je krásná. Od heboučkého prašánku na zábradlí až po majestátní ticho, kdy jako by příroda zatajovala dech. Od třpytu všudypřítomné dokonalé běli po veselé křupání pod mými botami. Miluji ten zvuk, slastně si vychutnávám každé "křup" a raduji se jako malé dítě. I když mě vždycky mrzí, když naruším ten perfektně hladký povrch stopami.
A tak se pomalu brodím zasněženým lesem a lituji, že nemám s sebou foťák. Dostávám neodolatelnou chuť svalit se na zem a válet se, dokud bych nebyla celá mokrá. Brání mi jen fakt, že pod tou pěticentimetrovou vrstvičkou je důmyslně schovaná hlína, větve, kamení a kdo ví, co ještě. Tváře ošlehané ledovým větrem mě vyčítavě štípou, ale to mi nebrání si svoje dvě hodiny uloupeného času náležitě užít. Tahle chvíle je moje. Jen já a "křup, křup, křup".
Zajímalo by mě, jak hodit sněhovou kouli do vody, aby se hned nerozpadla na malé kousky a já mohla sledovat, jak pomalu taje, až se ztratí docela...
 

Vánoční poselství

24. prosince 2016 v 15:35 | Inka |  Realita všedního dne
Dnes jsou Vánoce. Svátky klidu a míru (a měsíce předvánočního stresu). Nechci tady polemizovat o smyslu Vánoc, jak to plánuji každý rok, nechci se rozčilovat.
Chci vám říci jen jedno: Vánoce nejsou jen o dárcích - jsou o čase stráveném s blízkými lidmi, o rozdávání radosti a štěstí.
Tak jděte a rozdávejte je! Zařte jako hvězda a pomozte zářit i ostatním! Hlavně těm, co sami zapomněli, jak na to...
A proč se lidé sobecky omezují jen na jeden den v roce? Radost i štěstí můžeme přeci rozdávat pořád! Nebo se snad bojíte, že vyčerpáte své zásoby a na Vánoce vám už nic nezbyde?

Přeji vám krásné prožití Vánočních svátků i všech ostatních dnů, které ještě přijdou!

S láskou
vaše Inka

(Každý rok doufám, že napadne sníh a stále nic... Tak vám ho posílám alespoň na fotce z března :D)

Potvrzeno - Albatros vydá další díly Kočičích válečníků!

29. listopadu 2016 v 13:20 | Inka |  Ze světa Warrior Cats
Konečně se mi podařilo úspěšně domailovat do Albatrosu a dostat odpověď!
"Ano, další díly Kočičích válečníků plánujeme, třetí už na jaro."

 


Inečka a vláček - příznaky posedlosti

21. listopadu 2016 v 19:32 | Inka |  Realita všedního dne
Narodila jsem se jako dcera nádražáků. Vlakem jezdím celý život a i když jsem si nedávno udělala řidičák, nedokážu si svět bez nich představit. Miluji vláčky a věřím, že i oni milují mě. Bez vláčku bych to nebyla já. Zkuste říct jedno křivé slovo na jejich účet a budete se muset vypořádat se mnou.
Ano, mnohokrát jsem přemýšlela o tom, že jsem vláčky úplně posedlá. Ale pevně věřím, že v tom nejsem jediná. Možná i někdo z vás patří mezi posedlé šílence..? :D
A jak se projevuje taková posedlost?

Pošuci všech zemí, spojte se!

16. října 2016 v 0:19 | Inka |  Realita všedního dne
Pošuk s měšcem a kudlou u pasu.
Tak mě vidí moji spolužáci. Nejprve mě to zjištění zamrzelo. Proč bych kvůli drobné odlišnosti měla být pošuk? Ale tak dnešní společnost funguje, trochu vybočíte z řady a hned vás všichni odsoudí. Pak jsem si řekla: "Vůbec nic jim do toho není, měnit se kvůli nim nebudu." A spokojeně si žila dál.
Každý z nás je pošuk. Jen někteří se bojí dát to najevo. Mají strach, že jimi lidé kolem budou opovrhovat.
Chcete být šťastní? Uvolněte se. Všechno ze sebe vypusťte, zapomeňte na všechny kolem. Nechte toho pošuka ve vás vystoupit na povrch a aspoň na chvíli převzít kontrolu. Cítíte to? Ten pocit svobody? Nikdo a nic na světě vám ho nemůže vzít. Je jen váš! Pozvedněte hlavu, usmějte se a hrdě čelte svému okolí. Když budete sami sebou, jste nepřekonatelní.

Já jsem pošuk. Totální. A jsem jím moc ráda.
Vaše Inka


Další články

Flag Counter