Aktuálně
Stále žiju, nebojte se... :D
Albatros po deseti letech vydá další díly Divokých koček! Teď už můžu umřít v klidu... :'D
Nyní jsem i na Wattpadu
----------------------------------------------------

Desconeut - Část 6 - Shromáždění

10. března 2017 v 15:32 | Inka |  Desconeut
Ano, věřte tomu! Desconeut ještě stále žije a já se dokopala k napsání další části!


Shimaru a Raymond se připojili ke svým sourozencům doprovázeni nedočkavými pohledy. Vládce léta ještě naposledy mrkl na hlouček koček, který právě opustil a z něhož mu odpovědělo slastné vzdychání. Sauron protočil oči. Shimaru se zahihňala, otočila se ke shromážděným kočkám a začala svůj nadšený proslov. Jelikož Eliza ochladila vzduch nad hlavami shromážděných koček, její hlas se krásně nesl přes celou Louku.
"Ahoj! Ještě jednou vás tu všechny vítám! Jsme opravdu MOC rádi, že jste přišli! …"

 

Osm světů?

9. března 2017 v 9:03 | Inka |  Ostatní
To jsem takhle jednou jela vlakem... A tam na mě bafnul plakát na nějakou knížku s ošklivou obálkou, kterou napsala malá holka - a my si z té informace máme asi sednout na zadek, či co. Normálně bych se otočila a šla si svým životem dál, ale najednou byly plakáty oslavující dílo Markéty Remeňové, mladé české autorky, všude.Tudíž jsem byla zvědavá, jestli ho opěvují právem, nebo je knížka stejně děsivá jako její obal...
Tolik k efektu reklamy ve vlacích.

Lea je jen obyčejná sedmnáctiletá holka, kterou trápí zlé sny, dokud nezjistí, že její adoptivní rodina nepochází tak úplně ze Země. Krátce poté přivede její otec do rodiny Harryho, dalšího osmisvěťana a navíc nájemného vraha, do kterého se Lea zamiluje. Když se ji pokusí zabít a beze stopy zmizí, Lea je více než odhodlaná Harryho najít.

Les plný tajemství již 17.4.!

24. února 2017 v 14:49 | Inka |  Ze světa Warrior Cats
Přátelé, válečníci,
konečně je to tady! Albatros uveřejnil datum vydání třetího dílu! Už 17. dubna si budeme moci přidat do knihovniček tolik vymodlené pokračování Kočičích válečníků/Válečníků/Divokých koček!
Samozřejmě museli v redakci vytunit název a z Lesa tajemství udělat Les plný tajemství... Také doufám, že se jim nějak podaří napravit chybu na přebalu, které se dopustily u druhého dílu - schválně se koukněte na hřbety knížek postavených vedle sebe! A ještě mi tvrdí, že to udělali schválně! Skety...
Ale - jak se říká - darovanému koni na zuby nekoukej, že?
To se musí zapít, amigos! (Samozřejmě, že kofolou... ;)
Budu vás čekat... Setkáme se...

17.4.2017

...v nejbližším knihkupectví!
Hvězdní s vámi!
Vaše Inka
 


Křup, křup, křup

9. ledna 2017 v 17:59 | Inka |  Realita všedního dne
Vyšla jsem ven a nevěřícně zírala na kraj přikrytý bílou peřinou. V Polabské nížině po sto letech napadl sníh! Nadechla jsem se svěžího chladného vzduchu a zvažovala, že si tentokrát i zapnu bundu.
Zima je krásná. Od heboučkého prašánku na zábradlí až po majestátní ticho, kdy jako by příroda zatajovala dech. Od třpytu všudypřítomné dokonalé běli po veselé křupání pod mými botami. Miluji ten zvuk, slastně si vychutnávám každé "křup" a raduji se jako malé dítě. I když mě vždycky mrzí, když naruším ten perfektně hladký povrch stopami.
A tak se pomalu brodím zasněženým lesem a lituji, že nemám s sebou foťák. Dostávám neodolatelnou chuť svalit se na zem a válet se, dokud bych nebyla celá mokrá. Brání mi jen fakt, že pod tou pěticentimetrovou vrstvičkou je důmyslně schovaná hlína, větve, kamení a kdo ví, co ještě. Tváře ošlehané ledovým větrem mě vyčítavě štípou, ale to mi nebrání si svoje dvě hodiny uloupeného času náležitě užít. Tahle chvíle je moje. Jen já a "křup, křup, křup".
Zajímalo by mě, jak hodit sněhovou kouli do vody, aby se hned nerozpadla na malé kousky a já mohla sledovat, jak pomalu taje, až se ztratí docela...

Vánoční poselství

24. prosince 2016 v 15:35 | Inka |  Realita všedního dne
Dnes jsou Vánoce. Svátky klidu a míru (a měsíce předvánočního stresu). Nechci tady polemizovat o smyslu Vánoc, jak to plánuji každý rok, nechci se rozčilovat.
Chci vám říci jen jedno: Vánoce nejsou jen o dárcích - jsou o čase stráveném s blízkými lidmi, o rozdávání radosti a štěstí.
Tak jděte a rozdávejte je! Zařte jako hvězda a pomozte zářit i ostatním! Hlavně těm, co sami zapomněli, jak na to...
A proč se lidé sobecky omezují jen na jeden den v roce? Radost i štěstí můžeme přeci rozdávat pořád! Nebo se snad bojíte, že vyčerpáte své zásoby a na Vánoce vám už nic nezbyde?

Přeji vám krásné prožití Vánočních svátků i všech ostatních dnů, které ještě přijdou!

S láskou
vaše Inka

(Každý rok doufám, že napadne sníh a stále nic... Tak vám ho posílám alespoň na fotce z března :D)

Další články

Flag Counter