Aktuálně
Stále žiju, nebojte se... :D
Albatros po deseti letech vydá další díly Divokých koček! Teď už můžu umřít v klidu... :'D
Nyní jsem i na Wattpadu
----------------------------------------------------

Ernest Hemingway - Stařec a moře

3. dubna 2011 v 20:46 |  Čtenářský deník
Autor: Ernest Hemingway
Ilustrace: C.F.Tunnincliff, R. Sheppard
Nakladatelství, rok vydání: Československý spisovatel Praha 1957
Literární forma: próza

Počet stran: 105

Informace o autorovi:
Hemingway Ernest, * 21. 7. 1899, † 2. 7. 1961, americký spisovatel. Postavy jeho románů a povídek jsou převážně muži, vedoucí nebezpečný způsob života (vojáci, rybáři, lovci, toreadoři); díla jsou oslavou jejich odvahy, ale také sondou do jejich psychologie a do pozadí jejich skutků. Nobelova cena v roce 1954 za literaturu. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Ernest_Hemingway)

Hlavní postava: Stařec - odhodlaný, cílevědomý, odvážný, silný, vytrvalý

Stručný obsah:
Příběh začíná běžným rozhovorem mladého chlapce se starým rybářem. Starý rybář je chudý a žije prostým životem, mladý chlapec pomáhá rybářům na lodích. Chlapec upřímně obdivuje rybáře, přátelí se s ním a velmi si rozumějí. Jednoho dne vyjede starý rybář na moře. Nahodí návnadu, trpělivě čeká na úlovek. Po delší době se rozhodne zajet dál od břehu, opět vyčkává, když najednou mu zabere obrovská ryba, 5,5 metrů dlouhá. Několik dní a nocí s ní vytrvale a urputně bojuje. Nakonec jí uloví a po cestě domů mu jí celou sežerou žraloci. Krátce po příjezdu na pevninu starý rybář umírá. Celou cestu se rybář povzbuzuje, nahlas si dodává odvahy, mluví s rybou, mluví s mořem. Nejí, pije jen mořskou vodu, ale přesto vytrvává, má křeče, hluboké rány a celou dobu musí obrovskou silou tahat za vlasec. K rybě má úctu a k moři úctu přímo posvátnou. Cestou zpět pobije kolem sedmi žraloků, ale nakonec stejně o rybu přijde. Kniha vlastně ukazuje marnost a beznaděj, ale přesto rybář po příjezdu domů zemře šťastný. Svůj boj vyhrál.

Úryvek:
Vítr je stejně náš přítel, napadlo ho. A pak dodal - někdy. A nesmírné moře se všemi našimi přáteli i nepřáteli. Jak je to lehké, když je člověk poražen, řekl si v duchu. Nikdy jsem nevěděl jak je to lehké. A co tě porazilo? Zeptal se sám sebe.
"Nic," odpověděl si nahlas. "Pustil jsem se moc daleko."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enka Enka | 1. června 2011 v 18:48 | Reagovat

Hm...Inko, to jsi psala ze svýho čtenářáku nebo jsi to někde okopčila?  :-)
Ne,jen tě škádlím, je to pěkný, určitě jsi to psala ty. 8-)
Co ti za to Beran dal?

2 Inka Inka | 1. června 2011 v 19:24 | Reagovat

myslím, že nic, neboť u žádného zápisu nemám vlastní názor :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter