Příběh Diamantového klanu - 9. část
3. ledna 2012 v 21:03 | Inka | Diamantový klanOtevřela oči a nevěřícně zamrkala. Její pohled se setkal s překvapenými pohledy asi dvaceti koček. Ale co se stalo? Jak se tu ocitla? Pokusila se vstát, ale celé tělo měla rozbolavěné z dlouhého běhu a z toho pádu. Ano to se stalo! Utíkala před liškou! Rozhlédla se. Takže se jí opravdu podařilo najít jeden z klanů! Kočky rozzuřeně prskaly a měřily si ji nepřátelskými pohledy.
"Co jsi zač?" zasyčela Černodrápka.
"Určitě patří k tulákům!" zvolal někdo z davu.
Kočka vypadající jako malý gepard se zlatýma očima se znova pokusila postavit. Jiskra se jí snažila pomoct, ale ona ji odehnala a raději si sedla.
"Já nepatřím k žádným tuláků," prohlásila co nejpevnějším hlasem, "nejsem z vašeho lesa. Nahnala mě sem liška a já potřebuji vaši pomoc."
Diamantová hvězda kývla na Stříbrného. Ten uposlechnul její němý rozkaz a se skupinkou válečníků vyběhl z tábora prozkoumat okolí. Pak velitelka přistoupila k neznámé kočce: "Máš nějaké jméno?"
"Jsem Černá jiskra," odvětila kočka, "Jsem hrozně vyčerpaná a nemám kam jít. Nemohla bych tu chvíli zůstat?"
Ze shromážděného klanu se začaly ozývat pobouřené výkřiky: "To je opovážlivost!... Já jí nevěřím!... Může to být past!... Co když je to špeh?!... Měli bychom se jí zbavit!"
Černá jiskra se vyděsila, nedala však na sobě nic znát. Co si myslela? Že nakráčí do jednoho z klanů a oni jí jen tak pomohou? Vždyť nemají nejmenší důvod jí věřit!
"Já jí věřím," na mýtině se objevila Toulka, "myslím, že mluví pravdu."
"A podle čeho usuzuješ?" namítla Modroočka.
Severní záře pohlédla Toulce do očí. Vypadala, že je naprosto přesvědčená o nevině Černé jiskry. Přistoupila k cizí kočce a nasála její pach.
"Nemá pach jako tuláci, nepatří k nim."
Do tábora se právě vrátili vyslaní válečníci.
"Opravdu jsme narazili na lišku," oznamovala Lví tlapa, "ale podařilo se nám ji vyhnat."
"Výborně," pochválila je Diamantová hvězda a obrátila se na Černou jiskru: "Dobrá, můžeš tady zůstat. Doufám, že nezklameš naši důvěru."
Začaly se ozývat nesouhlasné výkřiky, ale jediný Hvězdin pohled je utišil.
"Děkuji," vydechla úlevou a složila se na zem.
"Můžeš-," chtěla jí navrhnout nějaké vhodné místo k odpočinku, ale Černá jiskra už zavřela oči a ztratila se ve světě snů.
"Diamantová hvězdo," ozval se za ní Toulčin hlas, "můžete ji zatím přenést k nám, postarám se o ni."
Velitelka přikývla, jeden válečník popadl spící kočku na zátylku a následoval léčitelskou učednici za Placatou skálu a do kapradin.


krásné
pokračuj dál
A děkuji ti že tam jsem moc děkuji.