Aktuálně
Stále žiju, nebojte se... :D
Albatros po deseti letech vydá další díly Divokých koček! Teď už můžu umřít v klidu... :'D
Nyní jsem i na Wattpadu
----------------------------------------------------

Příběh Diamantového klanu - 11. část

5. března 2012 v 22:44 | Inka |  Diamantový klan

Byla temná noc. Měsíc se skrýval za černými mraky a těžké dešťové kapky dopadaly kočkám do zplihlých kožichů. Velký mourovatý kocour seděl na větvi mladého buku a sledoval všechny shromážděné. Natržené levé ucho naznačovalo, že je velmi zkušený a tvrdý bojovník. Kočky měly uši sklopené před deštěm a čekaly. Kocour se usmál. Bylo jich hodně a každou chvíli přibývali další. Dnešní noc vybral úmyslně. Déšť smyje všechny pachy a nikdo nepozná, že tam byli. Pomalu zničí klany jeden po druhém a oni si ani nevšimnou, co se stalo. Ale ještě to chvíli potrvá, chtěl mít všechno perfektní.

Sokolík vstal a oklepal ze sebe kapky vody. Provlhlá srst se mu lepila na tělo, pršelo snad celou noc. Rozhlédl se po doupěti. Jiskra s Doubkem už byli na hlídce a Prášek s Datlíkem zatím spali. Brzy je čekal jejich první výcvik. Sokolík se otočil a potichu vyšel z doupěte. Jen letmo pohlédl na hromadu s kořistí a vyběhl ven z tábora. Neměl hlad. Se svým učitelem si dali sraz kousek od Výcvikového paloučku. Protahoval se lesním podrostem a ucítil pach několika koček. Zastavil se, ale nebyl zneklidněný. Zhluboka se nadechl, tu sladkou vůni by poznal kdykoliv. Jiskra... Museli tudy procházet s hlídkou. Pokračoval v cestě, ale nemohl na ni přestat myslet. Jiskra, Jiskřička...
"Sokolíku," kocourek sebou trhl. "Dávej přeci pozor!"
Sokolík potřásl hlavou a několikrát zamrkal: "Co?"
Když se konečně vzpamatoval, zjistil, že předním stojí Stříbrný a netváří se zrovna nadšeně. Sokolík si ani nevšiml, že do něho vrazil.
"Ehm... promiň."
"Ach, ta dnešní mládež," ušklíbl se jeho učitel, "Připraven?"
"Jako vždy!"
"To je fajn," zasmál se Stříbrný, "Budeš lovit odtud až k Modrému potoku. Já tě budu sledovat."
Sokolík vážně přikývl a zmizel v lese.

"Takže Černá jiskra u nás zůstane?"
"Už se ptáš asi potřetí, Jiskro!" zavrčel Tajemný na malou učednici. Spolu se Zimou a Doubkem obcházeli území a kontrolovali hranice.
"Jen to chci vědět jistě."
"Ano, zatím u nás zůstane," odpověděla Zima a otočila se ke svému partnerovi.
"Proč se vždycky tak mračíš?" zašeptala polohlasem, aby je učedníci neslyšeli. Tajemný jen zamručel. Vzpomněl si, jak ráno potkal Noc. Ani se na něj nepodívala, nepozdravila. Prostě ho ignorovala! To teda opravdu nechápal. Vždyť jí nic neudělal! Zakroutil hlavou.
"Tak co je?" vyzvídala dál Zima.
"Ale nic," usmál se a olíznul jí hlavu. Zima si povzdechla a žďuchla do něj. Doubek s Jiskrou je ze zadu pozorovali a šklebili se :P

Noc a Stříbrný dráp čekali na své učedníky na paloučku. Seděli tiše, každý ponořený ve svých myšlenkách.
"Tak co budeme dneska dělat?" křičel Prášek, jakmile je spatřil.
"Nejprve ztišíme hlas a potom to možná budeme probírat," spustil káravě jeho otec.
"Promiň, ale nemohu se dočkat!"
"To věřím, taky jsem byla taková," usmála se Noc. Datlík se posadil a tázavě se jí zahleděl do očí. Oba kocourci byli očividně nedočkaví.
"Co kdybychom jsme si prohlédli území Diamantového klanu?" navrhl Stříbrný dráp.
"Dobrý nápad!" přitakala Noc.
"Jů! Vždycky jsem chtěl vidět útesy!" zajásal Datlík a otočil se k jihozápadu.
"Tak dobrá," smáli se jejich učitelé a celá skupinka vyrazila.

Stříbrný skákal ze stromu na strom a sledoval Sokolíka. Lov mu šel vážně skvěle a Stříbrný se těšil, až to půjde oznámit Diamantové hvězdě. Sokolík právě bravurně ulovil dva hraboše a chystal se na pěnkavu, která slétla na zem pro potravu. Brzy se ona sama stane potravou. Sokolík zaryl své ostré zuby do teplého tělíčka a Stříbrný seskočil vedle něj. Učedník mu hrdě pustil pěnkavu k nohám.
"Jak mi to jde?"
"No," začal Stříbrný, "neměl bych ti nic říkat, ale jen mezi námi, vedeš si moc dobře," mrkl na něj. "Teď to posbíráme a odneseme do tábora, aby nám klan nehladověl."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sandstar Sandstar | Web | 6. března 2012 v 6:59 | Reagovat

Úžasná kapitola!

2 Wormsík Wormsík | 6. března 2012 v 18:59 | Reagovat

WOW!
PS: tady mám Ostrovousku nebo Toulku jako léčitelku? 8-O

3 Inka Inka | E-mail | Web | 6. března 2012 v 19:13 | Reagovat

[2]: Toulku jako léčitelskou učednic :-)

4 AranisLea AranisLea | Web | 6. března 2012 v 19:38 | Reagovat

1) Jé! Jak je, jak bylo, jak se žije?
2) Krásné! Jasně, ža tam zůstanu, když už sem se k vám nakufrovala* je na sebe hrdá* a máš to vážně moc hezký :)

5 Jiskra Jiskra | 6. března 2012 v 20:46 | Reagovat

Zhluboka se nadechl, tu sladkou vůni by poznal kdykoliv. Jiskra... Museli tudy procházet s hlídkou. Pokračoval v cestě, ale nemohl na ni přestat myslet. Jiskra, Jiskřička... :-D  :-D To začíná vypadat zajímavě. Úžasná kapitola jsem ráda že jsi zpátky :-)

6 Inka Inka | E-mail | Web | 7. března 2012 v 14:37 | Reagovat

děkuji :-)

7 sněhová kožešinka sněhová kožešinka | Web | 10. března 2012 v 18:33 | Reagovat

tak to je opravdu BOŽÍÍ!!moc se ti to povedlo :-D  :-D.pokračuj pokračuj

8 Wormsík Wormsík | 12. března 2012 v 20:08 | Reagovat

[3]: super! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter