Příběh Diamantového klanu - 12. část
11. března 2012 v 21:19 | Inka | Diamantový klanOhnivka s Černodrápkou seděly v táboře a čistily si kožíšky. Když přišly Stříbrný se Sokolíkem, jen valily oči. Kocouři nebyli pod svým nákladem skoro vidět a obě kočky jim spěchaly pomoci.
"To jste ulovili sami?" divila se Ohnivka a ještě víc, když přikývli.
"Dobrá práce," uznala Černodrápka. Společně donesli úlovek na hromadu a vůně čerstvé kořisti přilákala několik koček. Černé klestí se zvedl od šípkového keře a došel si pro hraboše.
"Doneste taky něco Modroočce, je celý den s koťaty ve školce," kývnul na ně a vrátil se zpátky na vysluněný plácek.
Modroočka seděla v rohu školky a sledovala svá koťata, jak si hrají. Pískově zbarvený kocourek skočil na svou hnědou sestřičku a povalil ji na zem. Hnědým flíčkem kolem oka a špičkou ocásku jí připomínal jejího zesnulého druha, Borovicového ocase. Zemřel dříve, než se koťata narodila. Malá kočička se zmítala v bratrově sevření, ale on jí nedal šanci.
"Vrrr," vrčel jí do ucha, "jsem Dračí dech! Proti mně nemáš šanci!"
Dračí dech byl jedním z nejsilnějších a nejkrutějších válečníků, kteří kdy žili. Když si ho tehdejší velitel nezvolil za svého zástupce, odešel do skal. Po zbytek svého života vraždil kočky, které se k jeho úkrytu jen přiblížili. Říká se, že jeho duch tam straší dodnes, uvězněný mezi životem a smrtí.
Kočička pištěla a vrhala prosebné pohledy směrem k matce.
"To by stačilo," povzdechla si Modroočka. Kocourek pustil svou sestru a ta se rozeběhla schovat ke zlaté kočce.
"Můžu dál?" ozval se hlas od vchodu.
"Jistě, Černodrápko."
Černodrápka vešla dovnitř a pustila před svou sestru hraboše a malou myšku. Koťata se stulila do klubíčka a zavřela očka.
"Děkuji," přikývla Modroočka a pustila se do jídla. Černodrápka seděla vedle ní a čekala, než spořádá všechnu kořist. Koťata vklidu oddechovala a teplé prostředí uspávalo i ji.
"Černé klestí říkal, že jsi celý den ve školce," začala nenuceně.
"Mám strach o koťata, když je tu ta věc s těmi tuláky, nic víc."
Černodrápka přimhouřila oči, ale nic neříkala. Od smrti Borovicového ocase se Modroočka uzavírala do sebe ještě víc než obvykle. Otřela se hlavou o její.
"Víš, že se na mě a Stříbrného můžeš kdykoliv obrátit, ano?" Černodrápka slyšela, jak její sestra zavrněla na souhlas a vydala se na odchod.
Toulka zamračeně přerovnávala bylinky před sebou. Měla je rozdělené na několik hromádek a každou chvíli přehodila jednu sem a druhou tam. Černá jiskra stále spala v kapradí. Před chvílí přišla Lví tlapa a hlídala ji. Dobrovolně. Toulka se zamračila ještě víc a rozhrábla jednu z hromádek.
"Ano, je jich málo," konstatoval Keřoočko, který ji už hodnou chvíli pozoroval a vyřkl tak nahlas to, co se jí honilo hlavou. "Můžeš jít nějaké natrhat."
Toulka se zarazila: "Sama?"
Starý kocour s úsměvem přikývl. Nikdy ji nenechal nic dělat samotnou, vždy na ni dohlížel.
"Jsi mojí učednicí dlouho. Zvládneš to?"
"Ano!" vyjekla Toulka a oči jí zazářily. První samostatný úkol!
Diamantová hvězda klimbala ve svém doupěti a nemohla se zbavit zlých myšlenek. Prosila Hvězdný klan o nějaké znamení, ale to nepřicházelo. Když přišel Stříbrný, otevřela oči a upřela na něj kamenný pohled.
"Sokolík má skvělé lovecké schopnosti, ulovil spoustu kořisti, můžeš se přesvědčit sama," pokynul směrem k východu.
"Ano, cítím to," zašeptala, "výborně."
Komentáře
Jééé! Hezký!! Moc hezký!! Dokonalá Černá jiskra, si z ní udělala mojí sestru XD
skvělé promiň že tak opožděně, ale tenhle týden byl se školou vážně hrůza
![]()


jééé!
jsem tam a je to celé božovsný!
♥♥♥