Aktuálně
Stále žiju, nebojte se... :D
Albatros po deseti letech vydá další díly Divokých koček! Teď už můžu umřít v klidu... :'D
Nyní jsem i na Wattpadu
----------------------------------------------------

Sokolík vypráví: První malé dobrodružství

14. dubna 2012 v 17:05 | Inka |  Diamantový klan
Napsala jsem to jako úkol na češtinu (sloh-vypravování) Nevinný


Vítr šumí v korunách stromů a v trávě se třpytí kapičky rosy. Vzduch je prosycen svěží vůní a nikde ani náznak lidské civilizace. Již po mnoho generací v tomto lese žijí klany divokých koček podle svých vlastních zákonů.
Já jsem Sokolík, nejstarší učedník Diamantového klanu. Učíme se lovit a bojovat, aby se z nás mohli stát silní válečníci a abychom mohli chránit náš klan.
Přiznávám, že jsem nebyl zrovna nejhodnější kotě, moje matka se mnou měla dost trápení. Jednou byla opravdu tuhá zima, nebyl dostatek potravy a napadlo hodně sněhu. Moje malá sestřička se choulila u naší matky a odmítala si se mnou hrát. Hrozně jsem se nudil, a když zapadlo slunce, nemohl jsem z přebytku energie usnout. Zafoukal vítr, pročísl mi kožíšek a mě se v hlavě začala rodit myšlenka. Kdybych jenom na chvíli odešel z tábora, nemuseli by si toho hned všimnout… Pořád lepší než dřepět tady. A tak jsem se zvednul a potichu prolezl kapradím, které chrání tábor. Vmžiku se do mě opřel ledový poryv větru. Musel jsem přivřít oči a sklopit uši, aby mi do nich nenapadal sníh, ale šel jsem dál. Z dálky jsem zaslechl volání a věděl jsem, že už mě hledá polovina klanu. Udělal jsem sotva pár kroků a najednou za sebou slyším naši velitelku, Diamantovou hvězdu. Když jsem se otočil, stála tu i se třemi dalšími kočkami. Říkali mi, ať jdu zpátky, ale já se nechtěl vrátit. Unudil bych se tam k smrti! Zaprskal jsem a skočil na nejbližšího válečníka. Všichni překvapeně ztuhli a válečník, na kterého jsem se vrhnul, mě odrazil tlapou a seknul mě drápkem do obličeje. Když jsem odlétl do sněhu, Diamantová hvězda mě chytla za kůži na zátylku a vrátili jsme se do tábora. Byl jsem promrzlý snad do morku kostí a už neměl sílu se bránit. Vzali mě k léčiteli, a jakmile usoudil, že jsem v pořádku, vrátil jsem se ke své matce.
Bylo to takové mé první malé dobrodružství a dodnes mi zůstala nad okem jizva. Diamantová hvězda říká, že ze mě bude statečný a silný válečník!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 AranisLea AranisLea | Web | 14. dubna 2012 v 19:03 | Reagovat

Wow, Sokolík vypadá na kotě, který sme chovali doma. Menoval se Timom, byl to nalezenec a ztratil se nám... :-(
Liz, ten tvuj kočičák vypadá jako on, jenže on měl ještě černý proužky... Povaha stejná... Nemá reálnej základ (popř. nepřitoulal se k vám)? Jestli jo, tak je to náš Timonek...

Jinak je to hezký, hezky si mu vymyslela historii :-)

2 sněhová kožešinka sněhová kožešinka | Web | 15. dubna 2012 v 16:38 | Reagovat

pěkný :-D

3 Inka Inka | E-mail | Web | 15. dubna 2012 v 18:29 | Reagovat

děkuji :-)

4 sněhová kožešinka sněhová kožešinka | Web | 16. dubna 2012 v 14:35 | Reagovat

co ti na to řikala učitelka :-D

5 Bubble Bubble | 16. dubna 2012 v 15:30 | Reagovat

Jj, co ti na to řekla učitelka? :-) :-D
Jinak moc krásné, fakt! :-)

6 Jiskra Jiskra | Web | 21. dubna 2012 v 10:33 | Reagovat

[5]: taky by mě zajímalo na co na učitel :-D
Hezké

7 Inka Inka | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 12:50 | Reagovat

pan profesor vždycky vyvolá jenom někoho a pak to hodnotí celá třída... ale mě nevyvolal :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter