Aktuálně
Stále žiju, nebojte se... :D
Albatros po deseti letech vydá další díly Divokých koček! Teď už můžu umřít v klidu... :'D
Nyní jsem i na Wattpadu
----------------------------------------------------

Listí, mokré koleje a Cryx

20. října 2013 v 23:00 | Inka |  Z cest blízkých i dalekých
Všichni to známe, že? Typický podzimní den, kdy je všude mokro a barevné listí se líně snáší ze stromů. Ano, až na tu ranní mlhu a šílenou zimu byl včera moc pěkný den. Ale jednu věc bych vám v tento den opravdu nedoporučovala...
...jízdu vlakem z Kralup do Slaného!


Pro mě začal den opravdu brzy. Musela jsem si poněkud přivstat, abych stihla vlak, jímž jsem se rozhodla vydat za svou kamarádkou, blogerkou Cryx - alias Wormy (zde). Samozřejmě, že NÁŠ motoráček žádný problém neměl, a i na hodinové čekání na spoj jsem zvyklá (i když by v Kralupech mohli mít měkčí lavice). Problém nastal až v dalším úseku mé cesty...
V 7:47, po dočtení několika kapitol jedné velké knihy, jsem spokojeně usazená na -konečně!- měkké lavici ve spěšňáku opustila Kralupy nad Vltavou a jela směr Zlonice, kde mě měli vyzvednout v 8:24. Vláček svištěl kolem strojů renovujících trať mezi Kralupami a Velvary a zastávek, na kterých staví jen osobáky. Já mezitím sledovala krajinu za oknem a tiše poslouchala halekání ostatních cestujících. Už jsme byli dobrý kus za městem, když tu náhle vlak zastavil. Zamračila jsem se na břízy obklopující trať a snažila se dohlédnout víc dopředu. Samozřejmě marně. Teď by se hodila otázka, proč jsem se nevyklonila z okna jako ostatní? Víte proč? Protože byla zima! Brr. Jen jsem seděla a stále podmračeně přemýšlela, proč stojíme. Pak se stroj dal opět do pohybu. Pokud se téměř nulové rychlosti dá říkat pohyb.
V následujících minutách desítkách minut jsme se jak hlemýždi šinuli kupředu, zastavovali a občas i pár metrů couvali. Vagónem se ozývalo nesouhlasné remcání a i já jsem začínala být netrpělivá. Jako, co to má být? Třešničku tomu nasadila paní průvodčí, která nám oznámila, že je mokrá kolej, navíc zapadaná listím a vlaku to klouže! Tak to bylo fakt moc! Plácla jsem se do čela a začala se smát té absurdní situaci. A my se šinuli dál... Metr dopředu, deset metrů zpět a stát! Zase kousíček dopředu a opět stát. A pořád dokola!
Po zjištění, že už je 8:30 a my ještě nejsme ani ve Slaném, jsem drahé Cryx poslala smsku o svém zpoždění.
"A kde cca jsi?" byla její reakce.
Vykoukla jsem opět z okna. Pak z druhého okna. Po obou stranách se země zvedala do mírného svahu a bylo vidět jen velké množství bříz, borovic a pár dalších stromů... Odpověděla jsem tedy: "Někde mezi stromy," z čehož měla Cryx druhé Vánoce! Následně mě napadlo zapnout navigaci, a tak jsem chvíli seděla namáčnutá na sklo, aby ta věc mohla lépe vyhledat satelity. Tik, tak, tik, tak... ukázalo se, že stojíme těsně před Podlešínem, což byla poslední stanice před Slaným.
8:50. Podlešín. Nevím, proč zastavujeme, když tu vůbec stavit nemáme. Pan strojvedoucí to asi musel rozdýchat a připravit se na zbytek cesty. Do Slaného jsme pak jeli CELKEM normální rychlostí a na nádraží stavěli v 9:24. Hm... to už jsme měli více jak hodinu zpoždění. Ale říkala jsem si, že bychom už mohli jet plynule. Jaká naivita!
Vyjeli jsme ze stanice, minuli jeden přejezd a ejhle! Co nevidím! Vlak opět zpomaluje! A zastavuje. To už všichni hází z okna otrávené pohledy, mezitím co se vlak snaží pohnout dál. Pak se tam nějak přichomýtnul další zaměstnanec Českých drah.
"Tímhle způsobem ten kopec nevyjede," poznamenal k průvodčím, které shodou okolností seděly hned za mnou, takže jsem vše slyšela. Zase jsem měla hroznou chuť se smát a zároveň praštit hlavou o stolek, ale tomu pokušení jsem úspěšně odolávala. Ještě pár dlouhých minut uplynulo, než někdo ohlásil: "Budeme couvat zpátky do Slanýho! Tak se nedivte."
No... tak proč by ne, že? Proč bychom si nemohli užít ještě trochu zábavy? Cestou kolem přejezdu nás doprovázely zvědavé pohledy řidičů. A všech! Vážně, dívala jsem se!
Ve Slaným jsme všichni vystoupili. Nebyla nejmenší šance, že by tahle mašina mohla dojet až do Mostu, kam měla původně namířeno. Zajímalo by mě, jak se tam všichni ti lidé dostali a s jak velkým zpožděním. Ale to v tu chvíli nebyla moje starost, neboť na vedlejší koleji už čekal motoráček, který mě úspěšně dovezl až do Zlonic. To, co dělalo naší mašině jménem Kristýnka takové problémy, vyjel motoráček bez nejmenších obtíží, až jsem se nestačila divit, s jakou rychostí pádí.
A aby toho nebylo málo, když jsem vystoupila z vlaku, na což jsem málem zapomněla, Cryx s mamkou tam nebyly!
"Kde jste?" volám jim.
"Ve Zlonicích, kde ty?"
"Ve Zlonicích, před nádražím, ale nikde vás tu nevidím."
"Ale my jsme taky u nádraží. Zkus popsat své okolí."
"No... Stojím před budovou, u silnice. A jsou tady kaštany."
"Aha... Takže jsi jakoby prošla skrz tu budovu?"
"Vlastně jsem ji obešla, vždyť není tak velká!"
"Tak zkus jít zpátky, jakobys chtěla přejít koleje... A tam počkej, jestli tě z druhé strany neuvidíme."
"Ale... vždyť byste mě stejně neviděli přes ty nákladní vagóny."
"Cože, nákladní vagóny?"
"Ano."
"To je divné...
hlas z pozadí: Já asi vím, kde je...
...tak počkej, kde jsi, my budeme hledat nákladní vagóny."
Tak jsem přecházela podél budovy, abych nezmrzla, a od pusy mi stoupala pára. Nakonec dorazila modrá škodovka, v níž seděly vysmáté Cryx, její mamka a sestra Mája. Vysvětlily mi, že ve Zlonicích jsou dvě nádraží a zastávka. A že čekaly před tou druhou nádražní budovou.
Tak jsme se hezky shledaly a užily si pěkný den. Byly jsme se psy v lese a pak obíraly Cryxin svetr od lesních fragmentů. Taky jsme se shodly, že zpátky bude lepší jet přes Velvary, než riskovat další zpoždění. Jak jsem se již zmínila, mezi Kralupami a Velvary byla výluka, takže jsem se svezla náhradním autobusem. Na zastávku mě odvezla Mája s Cryx a cestou jsme si ještě stihly vyfotit oranžový úplněk. Holky mi ještě zamávaly a pak už jsem se jen nechala dovést na nádraží do Kralup, odkud mě starý známý motoráček odvezl domů...

Poučení ze včerejšího dne zní: Na motoráček žádný vlak nemá!

"Kristýnka"
- neboli vláček, který nás tak zdržel -
zdroj obrázku: http://www.854foto.net/













a hrdinný motoráček!
zdroj obrázku: http://prch.wz.cz/

















Pak tu mám ještě pár fotek z mého foťáčku :)

- podzimní les -
- les -
- bodlák -
- pejsek Zuzka -
- reálný minecraft! -
- oranžový úplněk -
a to nejlepší nakonec...
- Cryxin kocour v květináči! -



"Já jsem kytka... něco se ti snad nezdá?"


































Cryxinu verzi našeho setkání si můžete přečíst na jejím blogu přímo tady.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Muhehe Muhehe | 22. října 2013 v 17:08 | Reagovat

Příště musím jet taky :-D Dobře napsaný, Geri je roztomilej vždycky :3 Tenhle článek mě fakt pobavil :-P

2 Majkelina Majkelina | Web | 23. října 2013 v 20:55 | Reagovat

Ahojky :)
Někdy to vypadá, jako by se na tebe všichni domluvili. Fotečky se mi líbily. Máte v okolí pěknou krajinu. Ale ten oranžový úplněk... vypadá jako puntík uprostřed černě. :D
Majkelina :)

3 Lea Lea | Web | 24. října 2013 v 18:11 | Reagovat

Aj, nechtěla bych :-D . Máš to vážně dobře napsaný, a ty fotky.. <3 Zábavný článeček! :)

4 Inka Inka | E-mail | Web | 27. října 2013 v 0:40 | Reagovat

[1]: to tedy opravdu musíš! však se uvidíme v úterý :D
[2]: jsem ráda, že se ti líbí :) a ten úplněk... když se na něj podíváš pořádně, jsou vidět i Měsíční moře a obrys obzoru! :D
[3]: kdo by chtěl? :D ale aspoň jsem si zažila trochu dobrodružství :-D díky :)

5 AranisLea AranisLea | 4. listopadu 2013 v 21:46 | Reagovat

Je he hééé :P Vláček motoráček :D Proto vlakem nejezdim :D *hlavně nemá kam, ale PŠŠŠŠT!*

6 Inka Inka | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 16:29 | Reagovat

[5]: Jop, motoráček je nej! :D Neboj, však ono to určitě někdy přijde ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter