Aktuálně
Stále žiju, nebojte se... :D
Albatros po deseti letech vydá další díly Divokých koček! Teď už můžu umřít v klidu... :'D
Nyní jsem i na Wattpadu
----------------------------------------------------

750 let hradu Bezděz z pohledu hradní paní

26. srpna 2014 v 19:32 | Inka |  Z cest blízkých i dalekých
Je tomu už 750 let, co Přemysl Otakar II. podepsal zakládací listinu hradu Bezděz, a tato příležitost se samozřejmě neobešla bez oslav! Ani já jsem nemohla chybět...

Hrad Bezděz, léta páně 2014 devátého dne měsíce srpna.


I přestože jsme cestou špatně odbočili (cestou jsme viděli Bezděz předním, levým i pravým okýnkem!), dorazili jsme na parkoviště pod Bezdězem včas - na rozdíl od kastelána, se kterým jsme tam měli sraz.
Všechny naše věci bylo potřeba vyvézt nahoru lanovkou. A jelikož jí trvalo vyjet nahoru dvanáct minut... Strávili jsme tam nějakou dobu. Někteří mezitím vyrazili nahoru a vykládali. Já vyrazila s korouhví přes rameno v závěsu za nimi, když zbývalo naložit poslední várku. Po dech beroucím výstupu jsem ji ještě nahoře pomohla vyložit a věci nanosit na druhé nádvoří k pódiu.
Krátce po poledni nás čekalo první vystoupení. Hezky jsme si nakráčeli na scénu v dobových kostýmech za doprovodu mnoha zvědavých pohledů. Ostře jsme kontrastovali s ostatními účinkujícími a supermoderním pódiem, ale nikdo (krom nás) se netvářil, že by mu to vadilo. Úspěšně jsme tedy sehráli skeč o podepsání zakládací listiny Přemyslem Otakarem II. Já hrála doprovod Anežky z Kuenringu. Sice malá role, ale dobře celou scénu doplnila, stejně jako korouhevníci a zbrojnoši. Myslím, že se nám celá scénka povedla - i když někteří zapomněli část textu, nebo popletli jméno manželky.
Program dál pokračoval a my měli pár hodin volna. Po hradě se rozléhala hudba a všichni se bavili. Někteří lidé mě zastavovali a fotili se se mnou. Byl to zvláštní pocit, být najednou středem pozornosti. Občas jsem jen stála v okně pokoje, který nám byl vyhrazený, a sledovala lidi na cestě pod hradem. Když se někdo podíval mým směrem, mávala jsem - děti z toho měly obrovskou radost!
V pozdním odpoledni nás čekaly ještě dva rytířské turnaje na počest krále. Kluci se bili, já seděla s Anežkou a králem na pódiu a usmívala se. Úsměv a mávat! Ano, velmi vtipné...
Často jsem si říkala, že musím vypadat docela vtipně, jak se tak procházím po hradě. Dlouhé šaty a o pár čísel větší boty se přeci jen do takového terénu moc nehodí (měla jsem půjčený kostým, ještě jsem si nestihla pořídit vlastní). Dokonce jsem málem slétla ze skály - vlevo u hlavní brány (zvenku), zkuste si tam někdy vylézt, hrozně to klouže! Ale u hradní zdi se dobře sedí a rozjímá...
Když se náš pobyt na hradě blížil ke konci, utekla jsem klukům na věž. Nu což, provokovali, tak jsem vyběhla na věž a ještě jim shora zamávala! Tou dobou už tam téměř nikdo nebyl, takže jsem si nepřipadala zas tolik jako blázen. Volání, že jsem měla jít na tu druhou, jsem ignorovala, opřela se o zábradlí na místě, kam na mě neviděli, a pozorovala západ slunce. Říct o něm, že byl krásný, je slabé slovo.
Byl to skvělý den. Jen mě mrzí, že jsem nemohla moc fotit. Proč nevymysleli foťák už ve 13. století? Pff... Alespoň západ slunce jsem si vyfotila:


Nějaké fotky z akce najdete třeba ZDE.



Inka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 1. září 2014 v 16:33 | Reagovat

Aww, škoda že jsem tam nebyla :c Zní to opravdu zajímavě! Hlavně jak to popisuješ - jako bych trošku znala tvoje pocity, nebo myšlenkové pochody :D

2 Inka Inka | 16. září 2014 v 20:22 | Reagovat

[1]: moje myšlenkové pochody znát nechtěj... tohle je jen "povrchová vrstva" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter