close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Svěděctví z jedné bitvy

27. července 2016 v 12:02 | Inka |  Z cest blízkých i dalekých
Jaké to je ocitnout se uprostřed historické bitvy?
Je to strašný! Pochodujete po bojišti sem a tam s pětimetrovou píkou na rameni, která za všech okolností odmítá držet rovně (celou dobu nedočkavě čekáte, až ji konečně budete moci odhodit). Do uší vám zní ohlušující kanonáda děl doprovázená výstřely z mušket. A plechy vás tlačí všude možně.
Ale jinak je to super! V krvi vám proudí hromada adrenalinu, jste obklopeni přáteli, kteří vám kryjí záda, a ještě k tomu můžete někoho beztrestně zmydlit. Prostě sranda!


Pár vzpomínek z bitvy o Frýdlant, rekonstruované v rámci Valdštejnských slavností 2015.
Nedávno oběveno v paměti mého telefonu o.O

Rozhlížím se po bojišti a hledám místo, kde bych mohla nejlépe posílit naši útočnou linii (neboli místo, kam by se mi podařilo nenápadně zapadnout do davu, aniž bych příliš překážela). Když tu najednou cítím, jak mi něco lehce přejede přes lýtka, a vedle mě se ozve výkřik: "Padni!"
Otočím se nechápavě k vojáčkovi držícímu kord a střetnu se s jeho vítězoslavným pohledem. To si ze mě dělá srandu?
Než však stačím jakkoli zareagovat, vrhne se na něj Filip jako divoký medvěd ("Já ti dám "padni"!") a já už jen slyším, jak přemožený vojáček křičí ze země své poslední zoufalé "Ať padne!", přičemž Filip vášnivě hořekuje: "A na co by asi umřela?!"
Fajne, vrhám se do bitevní vřavy a ve tváři mi pohrává pobavený úšklebek…

Muž proti muži. Spíš dívka proti muži. Sekám a kryji se svým tesákem, ve tváři divoký výraz - což je momentálně jediný rys, který mám se svým protivníkem společný. Je dvakrát tak velký jak já a pod silou jeho ran mi vždy cukne ruka.
"Buď na ni hodný, ona to neumí," informuje Jack, který se momentálně dává do kupy nějaké dva metry za mnou. Nějak jsme se ocitli na volném prostranství stranou od bitky, dokonce za nepřátelskou linií.
Vyčítavě se po něm ohlédnu, ovšem můj protivník jen krčí rameny: "Já taky ne, jsem tu poprvé."
"Já taky!" reaguju bez rozmyslu vesele. "To si musíme plácnout!"
Naráz skláníme zbraně a můj protivník si se mnou trochu popleteně plácá. K dalšímu střetu možnost nemáme, neboť našinec velí k ústupu a já se navracím ke své píce.

Blíží se konec. Naši nepřátelé nás nemilosrdně tlačí zpět. Útok je odražen. V poslední zoufalé snaze tomu zabránit se vrhám kupředu proti vítězícím řadám. Můj sebevražedný počin ale zastaví Kohout a nemilosrdně mě strhne zpět. Bitva je ztracena…

Po skončení bitvy úspěšně dofuníme do tábora a kluci si s hekáním sundavají zbroj. Kolem prochází pár lidí a zvědavě nás očumují. Jen já se usmívám od ucha k uchu, jak největší blázen. "Tak kdy bude další?"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter