close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Práce ve fastfoodu vás změní

20. srpna 2016 v 16:40 | Inka |  Realita všedního dne
Můj táta do mě od mých patnácti let hučel, ať si najdu brigádu, a macecha ho v tom jen podporovala. Ale jak si má patnáctiletý člověk v dnešní době najít brigádu? Doby komunistické, kdy na vás snad čekali na každém rohu, jsou přeci už dávno pryč! A tak se ani nám s kámoškou nepodařilo najít na léto brigádu, jelikož v našem malém městě jsou jen supermarkety, které berou až od osmnácti na pokladnu.
Bylo tedy třeba hledat v širším záběru. Nakonec až v Praze, která vlastně není až tak daleko, a když máte vlak skoro zadarmo, dokonce se to i vyplatí!
Ta vhodná příležitost pro start mojí profesní kariéry se objevila celkem náhodou, když už jsem veškeré pokusy vzdala. Najednou se mi do cesty postavil ten plakát, na který jsem celý rok čekala! Plakát s nápisem "přijmeme brigádníky".
Zastavila jsem se uprostřed kroku a chvíli na něj jen zírala a nebyla si jistá, co mám dělat dál. Má touha najít si konečně brigádu, aby mi doma už dali pokoj a abych si vydělala peníze na historické kostýmy na šerm, nakonec zvítězila nad strachem z neznáma, a tak jsem započala svou nevelkou kariéru v jednom nejmenovaném fastfoodu na jednom velkém nejmenovaném nádraží!
Nenapadlo by mě, jak mě ta zkušenost změní, ale nikdy jsem svého tehdejšího rozhodnutí nelitovala.


Pamatuji si ten den jako včera. Asi půl hodiny jsem přecházela sem a tam podél vchodu. Mám to zkusit? Co když se totálně ztrapním? Co když se mi vysmějí a pošlou mě domů? Tep se mi zrychlil a ruce se mi třásly. Ale vždyť nemáš co ztratit! Přeci se tam už nikdy nemusíš ukázat! Byla jsem vystrašená školačka, shrbená a schoulená do sebe, vlasy rozpuštěné a shrnuté do obličeje, aby mi nebylo vidět do očí. Když jsem promluvila, zjistila jsem, že se mi třese i hlas.
Ale oni se mi nevysmáli! Naopak! Ten pán byl na mě moc hodný, když mi vše vysvětloval. Musím přiznat, že jsem ho poslouchala jen napůl. Já budu mít brigádu! Samozřejmě bylo nutné ještě vyřídit formality a všechny papíry, ale už při tom pohovoru jsem byla tak nadšená! Nevím, jestli byli totálně zoufalí z nedostatku lidí a brali každou trosku, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Dostala jsem svou šanci a nepustila ji.

Po nějakém čase obíhání doktorů přišla moje první směna. Vlasy jsem si musela sepnout do ohonu a sundat hodinky i přívěsek. Když jsem v šatně koukala do zrcadla, přišlo mi to tak nepřirozené, že jsem se sama sebe skoro lekla. Připadala jsem si tak odhaleně, že to snad víc ani nešlo. Byl to divný pocit, moc divný. Ale na druhou stranu moc osvobozující. Byl to první krok, který jsem učinila k sobě samé.

Ani nechápu proč, ale všichni se na mě usmívali. Vlastně jsem jim první den udělala ve všem chaos a nikdo nevěděl, že mám přijít, což byla taky taková trapná chvilka, ale domů mě neposlali.
První dny byly šílené. Já byla hrozně pomalá, pořádně jsem nevěděla co a jak, ale přes to mě to bavilo. Úplně mě to pohltilo, ve snech mi pípaly fritézy.
Mohla jsem využít všechnu svou nadbytečnou energii nashromážděnou za roky vysedávání u počítače a knih. Z počátku jsem měla trochu problém v komunikaci s ostatními, ale jelikož v kuchyni jeden bez druhého moc nefungujeme, jinak to nešlo. Potkala jsem tam spoustu zajímavých lidí. (A že se tam točí hodně lidí.) Snad poprvé v životě si mě někdo vážně všímal a pomáhal mi se zlepšovat v tom, co dělám - i když se jednalo o plácání hamburgerů.

Posílali mě na kasu se slovy: "hlavně se nezapomeň usmívat!" A já se usmívala. A zjistila jsem, že když se na lidi usmíváte, oni se ve většině případů taky usmějí a někdy za svou objednávku dokonce i poděkují. Párkrát jsem si od zákazníků vyslechla, že mám moc pěkný úsměv, párkrát se mě nějaký týpek (asi pod vlivem) pokoušel pozvat na kávu. Naučila jsem se lidem koukat zpříma do očí a mluvit nahlas, jelikož jinak v tom hluku nebylo slyšet vůbec nic. Zjistila jsem, že s některými je i legrace.
Ano, byli tam i negativní lidé. Jednou přišel ožralý týpek, nadával nám, vykopl nám dvířka, zničil takovou tu reklamní cedulku. Všichni jsme se ustrašeně stáhli do kouta a nevěřícně na něj civěli, dokud jsem neřekla kolegyni, ať jde pro manažera. Vypadala, že je ráda, že odtamtud může zmizet. Manažer zavolal security a obchod jel dál.

Navíc jsem měla skvělého šéfa. Ostatní o něm pořád mluví špatně, ale já mu nemám co vytknout. Byl na mě hodný a vždy mi vyšel vstříc - třeba když jsem se na tři týdny zdejchla na tábor. Vždycky se na mě usmívá, když se zastavím podívat se, jak jim to jde.

Vydržela jsem tam s nimi dva roky, pak jsem kvůli dojíždění musela odejít, neboť už se mi to časově tolik nevyplatí. Za ty dva roky jsem tam strávila spoustu času, byla jsem tam možná častěji než doma. Utíkala jsem k nim, kdykoli jsem se cítila sama, potřebovala se odreagovat, nebo chtěla jen strávit trochu času v příjemném prostředí. Pro mě to stále je příjemné prostředí. Ano, neuvěřitelně hlučné, mnohdy i smradlavé, ale příjemné.

Naučili mě tu, že mám svou cenu, že jsem na stejné úrovni jako ti lidé na druhé straně výdejního pultu. Naučili mě hledět jim zpříma do očí, nebát se vyjádřit svůj názor. Naučili mě, že se nemusím bát být sama sebou, nebo se za to dokonce stydět.
Mrzí mě, že jsem jim za to ještě nepoděkovala.

Práce ve fastfoodu není jen o plácání hamburgerů, je to zkušenost na celý život. A já jsem na tu zkušenost hrdá.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 20. srpna 2016 v 17:50 | Reagovat

Skvělá propaganda! A teď všichni nastoupíme do McDonaldu! Je hezký že si člověk který všechno co se tam děje vnímá jako dobrou věc.
Usmívání se - já zbožňuju když se na mně někdo usměje. Kdo ne? Člověk tím naznačuje že se mu něco v jeho okolí líbí. Třeba ti kluci, mysleli si že u tebe mají šanci a ty si je se odkopla. Tohle je holka faleš. Ta nemá jen výhody ale i nevýhody.
"Snad poprvé si mně někdo všiml a pomáhal mi v to co dělám." Zase idealistický! Hele já když píšu komentáře tak vím že na to admin bude nějak reagovat. Bude rád nebo smutný. A že si admin za článek zaslouží odměnu, a že když se zmíním o dobrých věcech, že ho to potěší tak to taky dělám ale tady i přes nádherně sepsané věci to prostě nejde díky obsahu. Já zbožňuju Halinu PAWLOVSKOU! Mám vedle sebe každý den v pokoji její plagát. ZBOŽNUJU ji. Kdyby napsala tohle, tak vyrazím do Prahy a hodím jí na zahradu zapálenej bobek s silně plesnivým kelímku z KFC, někam do kytek a přidám vzkaz který by jí to bez úrážek objasnil.
Oni tě musejí naučit co máš dělat! Když jinak by na tobě prodělali! Proč by si tam byla kdyby si to neuměla a to tě to MUSEJÍ naučit. Jde to jinak? NE!
"Mohla jsem využít všechnu svou nadbytečnou energii nashromážděnou za roky vysedávání u počítače a knih. Z počátku jsem měla trochu problém v komunikaci s ostatními, ale jelikož v kuchyni jeden bez druhého moc nefungujeme, jinak to nešlo." Ideaizace! Co je důležitější? To že usneš a budeš mít v sobě energii a budeš rozvíjet v knihách své znalosti nebo pomáhat vydělávat mezinárodní komporativní společnosti a přijít domů vyčerpaná - je jedno jak vyčerpaná (málo nebo hodně).
"Naučila sem se že mám svojí cenu." A tady každý pochopí z tebou napsané věty, že dostane co si zasloží a že objeví nějaké sebeobjeví sama sebe - ve fastfoodu. Ano čtenáři, za pokladnou je ve skutečnosti kouzelná steska sebeobjevování. Prosimtě ty pracuješ a dají ti jen část toho cos jim vydělala. Oni zaplatí světla, potraviny, pronájem a další věci na kterých nemůžou šetřit a ty uděláš práci za kterou dostane McDonalds 70 či kolik za jeden hambáč a ty dostaneš jen část toho co si přidala do pokladny. Oni tě vlastně okládají. To ty to všechno připravuješ a prodáváš. Společnosti, co dělají kečup si už na sebe vydělala ale to navyšení částky potravin potřebných na hambáč, je to co je zákazník ochoten zaplatit za tvojí práci. Proto to tak stojí. A McDOnalds ti dá jen část aby tě tam udržel. Vlastně Mek nic nedělá a něco za to dostane. To je vlastně krádež. Má tvá práce cenu ale McDonalds ty namluví že máš menší než ve skutečnosti tvoje práce cenu má. Pro zákazníka má příprava takou cenu zaplatí jí a McDOnald ti dá jen část. DOufám že to chápeš. Nejsem učitel, tak se nad tím kdyžtak zamysli.
Tak a konec: Strávila si u neplnohodnotného jídla, které zaplní žalůdek ale nedostane z něj dost živin (ano za to lidi platí) dva roky tvého mládí které. Už. Nikdy. Nedostaneš. Zpět.
Já dál budu číst poptávky grafiky a určovat si svou cenu a užívat si život tak jak mám já osobně rád - blbnutím s barvama. A každý den na mně čeká jiná společnost a každý den se dozvím o něčem novým. Kdo bude kandidovat na prezidenta - potřebuje bilbord. Kdo dá na trh nový produkt - potřebuje reklamu. Tohle je aspoň brigáda.
Jinak dejme pryč zmínku o obsahu. Napsala si to skvostně! Ne myslím češtinařsky či slohově ale nádherně se to četlo. A bylo to tak pěkný. Takové pěkné věci chtějí lidi slyšet. V tomhle máš talent. Umět podat věci které jsou špatné v dobrém světle to je prostě nádhera. Já to dělám v každém komentáři (do ted) jedna emo holka jela sama špinavým rozpadlým vagonem přes půl republiky. Napsal jsem jí nejhezčí komentář vůbec. Zdůraznil jsem... teda já říkám podtrhnul věci, které na tom jsou skvělé. A přidal k tomu skvělý globální příběh který byl ke všemu dojemný. Od té doby bere život líp. Chová se jako normální holka. Jako bych jí změninil myšlení. Aspon to tak bylo v prvních dvou dnech. Pak sem stratil adresu. Upřímně mohla bys napsat knihu další věci v tomhle stylu bych si rád přečetl. A určitě nejsem jedinej.

2 Inka Inka | E-mail | Web | 20. srpna 2016 v 18:25 | Reagovat

[1]: Do McDonaldu ne, proboha, tam bys mě nedostal ani párem volů, vážně, dělá tam můj nevlastní bratr.
Já vždycky vidím na všem hlavně to pozitivní a snažím se pozitivní energii posílat dál.
Neříkám, že teď máte každý naběhnout do fastfoodu a hlásit se nadšeně o práci. Některým lidem to nemusí dát nic, ale mě to dalo vážně hodně. Byl to takový přelom, který jsem v životě potřebovala.
Domů jsem chodila okolo jedné ráno, hodně vyčerpaná a smradlavá. Vím, že nám neplatili, co jsme si opravdu zasloužili, pořád jsme to s kolegy probírali (i když jsme dostávali víc, než lidi v McDonaldu). Ale mě ta práce bavila. Navíc z počátku jsem ani neměla moc jiných možností, kam jít makat.
Peníze jsem vlastně nikdy moc neřešila. Vydělala jsem si dost na to, abych si mohla kupovat svoje milované knihy (které jsem pak četla cestou vlakem) a zaplatit si tábor, a byla jsem spokojená.
Nejde moc o objevení sebe sama, jako spíš o projevení, ze kterého jsem měla dřív strach.
Tou cenou nemyslím ani tak peněžní cenu za oddělanou práci, ale spíš hodnotu člověka jako takového. Manažeři si vážili mě i mé snahy chodit do práce co nejčastěji. Od té doby, co jsem tam dělala, vím, že se před světem nemusím schovávat, vím, jak lidem čelit a jednat s nimi - což tě naučí nerudní zákazníci a protivní kolegové.
Ten tvůj poslední odstavec mě dostal! :D Vážně, děkuji.
Cením si tvého názoru.
A ještě jedna věc: svět kolem tebe je jen takový, jaký si ho sám uděláš. Je jen obrazem tvých myšlenek :-)

3 Imaginární přítelkyně Imaginární přítelkyně | Web | 20. srpna 2016 v 19:03 | Reagovat

Mně se narozdíl od Magicmax článek líbí :) Je to zase trochu jiný pohled na práci ve fastfoodech. Negativních zkušeností s těmito řetězci je na internetě přehršle, takhle pozitivních a spokojených velice málo.
Asi nikdo z nás teď nepoběží k McDonaldovi žádat o brigádu jen proto, že si přečetl pár hezkých slov, protože jedna dobrá zkušenost nemůže přebít všechny ty špatné, ale co je neuvěřitelného na tom, že by opravdu někdo mohl být s tou brigádou spokojený? Každý jsme jiný, někomu to opravdu může vyhovovat, třeba i dokonce bavit, potřebuje peníze nebo mu stačí, že vypadne z domu mezi lidi.

Mno teď se pokusím reagovat na komentář výše:

1. Úsměv - pokud pracuješ s lidmi, usmívat se musíš. Lépe to působí na zákazníka, dodavatele aj. Kdyby se na tebe paní v "sámošce" mračila a dávala ti výrazně najevo, jak ji to strašně obtěžuje, příště už tam nepůjdeš. Raději totiž zajdeš do obchodu, kde je příjemné prostředí a k tomu patří i chování personálu. To, že si nějací kluci myslí, že mají u té holky šanci, rozhodně není důvod se neusmívat. Každý rozumný člověk moc dobře ví, že úsměv za pokladnou není podmět k flirtování, ale prostě součást práce.
2. V některých zaměstnáních ti zrychleně řeknou: "Tady je tohle, támhle je tamto a dělej tohle," případně zmíní tak půlku a pomož si sám. Mají totiž vlastní práci nebo jen nejsou ochotní se ti věnovat. Ano, slušní lidé ti vše vysvětlí klidně desetkrát, protože začátky jsou všude složitý, ale rozhodně to tak není vždycky. A je normální, že novému brigádníkovi pomáhají z důvodu, aby se vše co nejrychleji naučil a dělal co nejméně chyb, protože chyby znamenají peníze. To ale neznamená, že z pohledu brigádníka není příjemnější, když se kdykoli může na někoho obrátit, než když v tom sám plave. Tenhle článek je vyloženě psaný ohledně pocitů z brigády mladé holky (v patnácti bych se nebála ji nazvat ještě dítětem), která nemá s ničím takovým žádné zkušenosti, proto se možná ze spousty věcí cítila jak Alenka v říši divů. To je přeci normální, spousta mladých neví, jak to na takové brigádě má probíhat, když jim to nikdo neřekne.
3. Pro mladého člověka je fajn se nějak vybít, nesedět celé dny jen na zadku. A v patnácti nikdo veškerou svou energii nevkládá do učení a rozvíjení svého intelektu. To zase přijde idealistický mně. Navíc je dobré, když si mladý člověk na vlastní kůži zkusí pracovat a pozná hodnotu peněz.
4. Ohledně vlastní hodnoty: Ono vždy, když pro někoho pracuješ, tak to takhle funguje. Vyděláš mu 100 Kč, dostaneš 20 Kč, on za další náklady z té stovky zaplatí 50 kč a zbyde mu 30 Kč, které vnímá jako zisk firmy. Pokud neděláš sám na sebe (tzn. nepodnikáš), vždycky tě někdo bude "okrádat". Jde jen o to, jak se dokážeš na trhu práce prodat. Jestli jsi šikovný, rychlý, samostatný s potřebnými znalostmi, můžeš dostat víc, protože se firmě vyplatíš a nevyděláš jim tu stovku, ale třeba stovky dvě. Pokud jsi pomalý, děláš chyby, dají míň, protože tvoje chyby a malá rychlost jsou pro firmu prodělečné. Nikdy nenajdeš firmu, ve které dostaneš stejné peníze, které z tebe ta firma má. To by ani nešlo.
5. Hledání brigád není jednoduché. Někdo má štěstí, je šikovný a talentovaný v něčem, co se dá prodat (např. tebou zmíněná grafika), někdo to štěstí holt nemá nebo svůj talent v mladém věku ještě nenašel. Tak šla na brigádu do fastfoodu a co má být? Získala cenné zkušenosti, vydělala si nějaké ty peníze, naučila se (hádám dle článku) jednat s lidmi. Je problém těch lidí, jestli za jídlo ve fastfoodech chtějí platit, myslím, že je všeobecně známo, že to jídlo není zdravá bomba plná vitamínů. A z vlastní zkušenosti mohu říct, že bez kontaktů se brigáda, která by měla smysl (když je tohle pro tebe tak nesmírně důležité) shání opravdu těžko. Mohla pracovat v supermarketu jako skladník, ale to by asi také nebylo podle tvých představ, co?
6. Žádná práce není buď černá nebo bílá. I s tou tvou grafikou budeš muset přijímat zakázky, které ti třeba nebudou dvakrát vonět. Zmínil jsi ty politiky, to je krásný případ. Až budeš uznávaným grafikem, můžeš si své zákazníky vybírat, ale dokud si neuděláš jméno (a musíš být sakra dobrý, aby sis udělal potřebné jméno), budeš rád za každou zakázku. I od člověka, před kterým by sis nejraději uplivl.
7. S posledním odstavcem souhlasím, článek je opravdu napsaný velice dobře a krásným stylem :)

Omlouvám se autorce, pokud by jí nějak vadilo, že jsem se jí zastala, ale komentář výše mi vadil natolik, že jsem měla potřebu na něj reagovat. Brala jsem to spíše ze svého pohledu a z toho, co jsem vyčetla z článku, takže pokud jsou některé věci jinak, budu ráda, když mě opravíš.

P.S.: Komentář je psaný před přečtením autorčiné reakce na Magicmaxe. Už se mi nechce to předělávat, takže ho tak nechávám, snad to nikoho nepohorší :)

4 Inka Inka | E-mail | Web | 20. srpna 2016 v 19:34 | Reagovat

[3]: nevadilo, děkuji ti :)
těch negativních názorů jsem taky četla spoustu a řekla jsem si, že musím ukázat i tu pozitivní stránku věci :)

5 womm womm | E-mail | Web | 20. srpna 2016 v 20:10 | Reagovat

To si mala šťastie... o práci vo fast foode sa stereotypne hovorí ako o hroznej skúseností, takže bolo pre mňa zaujímavé si prečítať aj niečo čo takéto veci do istej miery vyvracia. ;-)

6 Magicmax Magicmax | 20. srpna 2016 v 20:38 | Reagovat

[2]:: Obdivuhodný životní styl. Taky bych se chtěl zaměřit na ty pozitivní věci. To s tím nevlastním bratrem chápu.
To utrácení peněz máme podobné! Všechny moje peníze jdou na jednu věc DVDčka. Pro mně je to zázrak naplněný dvěma hodinama zážitků od profesioálu a zvládnu je koupit fakt levně. Oblézám každej obchod kde mají DVDčka a hledám levné ceny. Transformers Zánik - 25. Avengers - 20 ...
[3]:: Zaujalo mně na tobě dost věcí. Já si po přečetní článku většinou cizí komentáře nečtu. Ale ono je to přitom moudré si přečíst oba názory a vytvořit si svůj. Dále se mi líbí jak umíš skvěle podat svůj názor a jak si mi to ve 4-ce nandala.
3: Zbožnuju když někdo něco přirovnává k Alence v říši divů jelikož je to můj oblíbený film. To že jsou někde blbý lidé co se neumějí chovat nebo třeba mají moc práce, to neznamená že nemám pravdu. Pořád to tak je že jí to musejí vysvětlit. Je to jejich povinnost. Chápu že někdo si tu větu přeformuluje jako: Byl milý a ochotný mi všechno vysvětlit. Ale to není dokonce ta šlapka stála na chodníku i když to tam tak vyzní nebo učitel mi to dokonce vysvětlil. Je to šlapka, tak chodí po chodníku. Je to učitel, tak učí!
Problém je tady v tom že věta se dá pochopit všelijak. A i když je jasné vzh
1 a 2: Máš pravdu ale nějak to nepopírá to co si myslím já. Uznávám, že to má své výhody ale vzhledem k tomu že ty byly zmíněny jsem se snažil zvýraznit nevýhody. Jinak tvé věty naznačují že to co adminka napsala je standart - usmívat se. Můžem to tak brát ale já když jdu ráno koupit rohlíky tak i když jí znám tak se na mně neusměje. V trafice náhodou dneska usmála ale to sem byl vtipnej. A o prodavačkách v Tescu ani mluvit nechci. Práce prodavačky je často deplimující takže to nejde aby se vždy tvářila vesele. Byl jsem v supermarketu a nebyla tam žádná fronta a měl na sobě nejlepší ohoz a snažil se flirtovat. Paní se jen smutně dívala na tu práci s hromadou krabic, co jí čekala. Chci tím říct že někde jsou zaměstnanecké podmínky vyšší a někde ne. I když v kině se na mně paní usmívá ať je to ta co mně dobře zná nebo ta co ne, tak tam chodím jednou za půlrok. Úsměv je jako zívnutí. Když si někdo zívne tak je 80ti procentí šance (Spektrum TV) že si zívnete taky. Člověk se snaží usmívat i když naprostím neprávém vůči radosti a přímo tím nutí usmívat se taky.
4 a 5: Moudré skvěle si v tomhle odrovnala. Nemám co napsat na objahovu. V tomhle máš pravdu vždycky tam bude to "okrádaní". V tomhle si vyhrála na plné čáře. S tou pětkou si mně dostala nejvíc.
6. Živí mně rodina takže si můžu dovolit nabídnout nejnižší cenu. A zakázky si vybírám. Jinak jo to s těma politikama to si zmínila božsky!
Jinak víš co je boží? Člověk když zná písmo, vypočítá velikost a další detaily. Tak skvěle se dá přepsat z "Dýchám pro kraj" třeba "Pýchám pro kraj".
7. Blogerka Inka je božská to se musí zdůraznit.
Jinak líbí se mi ten princip diskuze který tu nastal. Díky žes přispěla.
Jinak dodám já vůbec nenarážím na to že práce ve fastfoodu je špatná a že by se měli všichni za to stydět. Ne, to si nemyslím. Jen že není tak dobrá jak bylo uvedeno. Blogerka rozvíjí svůj talent a já píšu pro blbou část světa co nic jiného než ten článek neznají pro jistotu komentář.

7 Sneu Sneu | 20. srpna 2016 v 22:53 | Reagovat

Mně se to líbí :D
Nejvíc ta část, kde ti ve snech pípaly fritézy. :D měla bys tam ale připsat svoji zkušenost s Fernandem :'3

8 Imaginární přítelkyně Imaginární přítelkyně | Web | 20. srpna 2016 v 23:25 | Reagovat

[6]: Jsem ráda, že jsi nebral můj komentář nijak špatně, přiznám se, že jsem se toho trochu obávala :) Miluji diskuze, takže ji rozvinu dále.
3. I když by učitel měl učit a látku vysvětlit, občas (obzvlášť v matematice) jsou spíše v menšině ti, kteří to zvládnou, aby to pochopili i natvrdlejší žáci. Vím, že to byl příklad, chci tím naznačit, že i když je něco něčí práce, neznamená to, že ji bude dělat a bude ji dělat dobře. Proto se nedivím, že někdo to může vyzdvihovat jako plus, že k tomu opravdu došlo. Ale ano, máš pravdu, že je to jejich povinnost a dělají to pro zisk firmy.
Taky jde o to, jak to dotyčný bude vysvětlovat. Pokud bude otrávený a protivný, rozhodně to pro brigádníka nebude příjemné. Naopak, pokud školící bude milý a příjemný, rozhodně to beru jako plus, které může být vyzdviženo.
1. a 2. Jedna věc je, že prodavačka se na tebe neusmívá, protože už toho taky má plný brejle, a druhé věc, jestli by měla. Nikdy jsem pokladní nebyla, ale věřím tomu, že ti všude řeknou: "Celou dobu se usmívejte." Takže tvrdit, že by se brigádník neměl usmívat, protože je to falešný úsměv, i když pracuje s lidmi (a má to třeba navíc nařízené), je blbost. To, že úsměv nefunguje zrovna na tebe, neznamená, že na většinu lidí také ne. Samozřejmě, že je to plus. A v tržním mechanismu se každé plus počítá, protože i jedno malé plus může rozhodnout, jestli zákazník zajde k nám nebo ke konkurenci :)
A s tím obchodem... Měla na mysli, že pokud budeš mít 2 obchody se stejnými cenami (a nejlépe třeba vedle sebe), raději půjdeš tam, kde je ti příjemněji. Když bude mít Tesco levnější rohlík, nepůjdeš pro pečivo do Alberta jen proto, že je tam usměvavá prodavačka (teda většinou) - s tím souvisí priority při rozhodování o nákupu. Tohle téma je celkem obšírné a je tam mnoho faktorů, které se do toho dají (nebo musejí) zahrnout. Je tedy samozřejmé, že pokud chodíš do kina jednou za půl roku, ani usměvavá prodavačka či uvaděčka to nezmění. Teda, pokud ji nechceš sbalit :) Prostě každé plus se počítá.
4. a 5. Děkuji, asi se začnu červenat :)
6. Ano, teď si můžeš dovolit nabídnout nízké ceny a vybírat si. Ale pokud nebudeš dost šikovný (možná jsi, neznám tě), dostatečně silné jméno se ti nepodaří udělat, protože takových je velice málo. V takovém případě po odstěhování od rodičů budeš rád za každou blbost - krom peněz je to totiž další (nezanedbatelná) možnost propagace :)

To ypsilon v předělané verzi by krásně zdůrazňovalo politikovu stupiditu :) Až se ti něco takového podaří, ozvi se, ráda se zasměju :D

9 Magicmax Magicmax | 21. srpna 2016 v 14:14 | Reagovat

Já také rád diskuzi! A jsem taky rád že se na mně nezlobíš.
3: Na tom se schodnem. Inka nejspíš potkala lepšího šéfa než by potkala jinde. Musel jí to naučit ale udělal to lidšteji. Super.
1 + 2:
Tak na tom se taky schodnem.
Řekla si to nádherně.
Inak schrnuto:Úsměv vytváří příjemější prostředí kteří někteří vyhledávají.
4 a 5: :)
6. Seš chytrá holka. Myslíš do předu a všechny aspekty spojíš a vyvodíš následující. Jo. Kdybych nebyl u rodičů tak to už bych příjmul i tu dnešní nabídku na lechtivé stránky. A samozřejmě jiné "blbosti".
Jinak rozhodně až něco podobnýho uvidím vezmu foták a hned to pošlu Imaginární přítelkyni. Domluveno.

10 Jeeperka Jeeperka | Web | 23. srpna 2016 v 17:06 | Reagovat

Chceš říct, že někdo měl tu čest si od tebe koupit párek v rohlíku? :D Tvoje články mě vždycky inspirujou, teď mám chuť tě zkopírovat a napsat taky něco o mojí seksy brigádě.

11 Tulačka Tulačka | Web | 25. srpna 2016 v 14:27 | Reagovat

Trochu ti to závidim...já jsem jedinou brigádu sehnala v sedmnácti za barem. Kdyby někdo věděl jaké tam doopravdy panovaly podmínky, zavřeli by to tam a majitel by šel na dost dlouho bručet. Sam byl půlku času pryč a my tam s druhou sedmnáctiletou dívkou mely cely bar na starost. Šéf bral dýška a podporoval nas v chlastani se zákazníky, ze se pak vraci třeba i podruhé - a to nám oběma bylo sedmnáct. Dělaly se dvanáctý jenom o jednom člověku kdy se tam na akci protocilo 300 lidí. Myslím ze bar už ted nefunguje a já jsem ráda ze jsem jim po velmi krátké době dala vale - a McDonald me po přečtení tohoto textu začíná lákat čím dal tím víc. Jasně, bude to drsná makačka.... Ale tak strašně jako dvanáctá sama za barem za 50 Kč/hod asi ne :D

12 Inka Inka | E-mail | Web | 25. srpna 2016 v 17:46 | Reagovat

[10]: Napiš! Ráda si to přečtu :-D

[11]: Já snad do toho článku přímo dopíšu, že to NEBYL MEKÁČ! :D
Mrzí mě, že ti to nevyšlo moc dobře, ale ber to z té lepší stránky - získala jsi zkušenost (ta se vždycky hodí) a nějaký penízky k tomu! :-)

13 Inka Inka | E-mail | Web | 25. srpna 2016 v 17:47 | Reagovat

[7]: Díky :D Na toho jsem při psaní úplně zapomněla, ale možná je to dobře :D

14 retrofeeling retrofeeling | Web | 31. srpna 2016 v 20:22 | Reagovat

Hezky napsané :-) Já ve FF nikdy nepracovala, je moc zajímavé o tom číst + se mi moc líbí, že práci neshazuješ a umíš vyzdvihnout pozitiva - většinou totiž čtu a slyším jen samé nářky, jak je ten job hrozný atd...

15 Viallen Viallen | Web | 15. září 2016 v 20:08 | Reagovat

i asi prvý človek, u ktorého čítam na takúto prácu pozitívny ohlas a nehorázne ťa obdivujem. V mnohom sa tam vidím- keď hovoríš ako si tam prešlapovala a nevedela či ísť dnu a všetky tie myšlienky, čo vtedy prebehnú hlavou. A máš pravdu, ten úsmev vážne pomáha vždy :) Je super, že si vieš z toho zobrať to dobré a vidieť aj pozitíva :)

16 Annie Annie | Web | 20. září 2016 v 11:19 | Reagovat

To je až skoro dojemný příběh! :-D  :-D
Ale ne, je fajn, že někoho brigáda tak moc pohltila. :-)  :-)

17 Klára Klára | Web | 20. září 2016 v 11:32 | Reagovat

Já se musím přidat k obdivu vůči tobě. Na tuhle práci většina lidí nadává, ale ty to bereš jako krásnou zkušenost. Působíš na mě jako taková pozitivní dušička. Naopak hned první komentář na mě působí nasraně a prostě celkově negativně. Sakra proč pořád v životě fňukat nad věcmi, které stejně nezměníme a neustále se na každého mračit. :-? Mě osobně není příjemně ve společnosti věčně nasranýho pesimisty, který vidí jen zápory a negativa. Já osobně tě obdivuji. :-) Přeji hezký den. :-)

18 Pozorovatelka Pozorovatelka | E-mail | Web | 20. září 2016 v 13:36 | Reagovat

Sama jsem v žádném fastfoodu nikdy nepracovala, hlavně kvůli negativním reakcím mého okolí. Kamarádi právě často říkali, že jejich šéf nebyl tak dobrý, mohli se tam málem přetrhnout a za tu práci neměli nic moc peníze. Navíc mnozí pak ani nestíhali školu. Myslím, že to dost záleží na typu fastfoodu a na lidech, co tam pracují. Každopádně tvoje zkušenost mě trochu nabudila pozitivnějším smýšlením o brigádě/práci ve fastfoodech. Pěkný článek. :-)

19 Amia Amia | Web | 20. září 2016 v 16:18 | Reagovat

Podobné brigády všichni hrozně odsuzují, ale já nechápu proč. Jasně, povětšinou malé peníze, celý den na nohou vyčerpá fyzicky a práce s lidmi psychicky atd. ale jinak je to prostě skvělá zkušenost. Už jen proto, že pokud člověk pracuje ve fastfoodu nebo za pokladnou v obchodě, není potom protivný nebo nespravedlivě nasraný, když se znovu ocitne na druhé straně. Tedy jako zákazník.
Každá zkušenost je skvělá, i když s ní v tu chvíli nejsme plně spokojeni

20 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 20. září 2016 v 16:47 | Reagovat

No prosím, konečně někdo, kdo o práci ve fastfoodu fakt něco ví a jen nefrflá, že by tam nikdy nešel. Já jsem strávila rok v KFC. Jo, místy to bylo hodně těžké. Člověk se ošklivě popálí, občas stresem vypění, je unavený a tak vůbec. Ale je to skvělá zkušenost, která tě hodně naučí. A navíc jsem tam potkala skvělé lidi, se kterými se doteď ráda potkám.

21 in-theclouds in-theclouds | Web | 20. září 2016 v 17:49 | Reagovat

tak to ti trochu závidím, ja som robila v mekáči asi pol roka a bola to katastrofa :D

22 I am Jane I am Jane | Web | 20. září 2016 v 17:54 | Reagovat

Já takovou zkušenost nemám :-( máš krásně barevný layout :-) .

23 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. září 2016 v 18:19 | Reagovat

Po tolika odsuzujících článcích konečně jeden pozitivní :-)
A ne, není to o práci, je to o člověku.
Nestěžuješ si na malý plat, na protivné zákazníky a na nálady kolegů.
Taky proč.
To umí vnímat každý :-)
Ale ne každý dokáže vnímat to ostatní.
A ne každý ví, že práce není samozřejmost :-)
Takže já děkuji za Tvůj pohled na svět :-)

24 Júnový kvet Júnový kvet | Web | 20. září 2016 v 18:41 | Reagovat

krásne optimistický článok :-)
a ešte krajší dizajn blogu!

25 Ginger White Ginger White | Web | 20. září 2016 v 21:01 | Reagovat

To je první dobrý názor na brigádu ve fastfoodu, který jsem četla a jsem za něj ráda. :-) Já od 15ti dělala na různých místech a všechno to beru jako dobrou zkušenost a průpravu do budoucna. ;-)

26 V kuchyni V kuchyni | Web | 21. září 2016 v 0:01 | Reagovat

Wow, skvělý článek. Vždycky jsem si myslela, že práce ve fastfoodu je zlý sen a proto dělala všude jinde, kde nemusím moc mluvit s lidmi a tempo je jen na mě. Ale jak to tak čtu, že ses naučila mluvit nahlas a dívat se lidem do očí j opravdu velké plus. Vždycky mi dělalo a stále dělá problém mluvit nahlas před lidmi, co nejsou mí nejbližší přátelé. :-)

27 Kosma Kosma | Web | 21. září 2016 v 8:04 | Reagovat

Já to chápu, já zase roznášela denní tisk, a taky jsem tím v těch 15 letech stoupla na ceně! :-)Brigáda je pro lidi v tomto věku moc dobrá zkušenost!

28 Matěj Matěj | Web | 21. září 2016 v 21:30 | Reagovat

Propaganda :D? To je autorčin blog - její názory, její svět...

29 stuprum stuprum | Web | 21. září 2016 v 23:00 | Reagovat

Fastfood je ďábel, ale někdy přináší i prospěch - jako v případě Inky.

30 Nobody Nobody | Web | 21. září 2016 v 23:46 | Reagovat

To je hezkýý. Strašně se mi líbí, s jakou jakoby vděčností si to napsala. Já ve fastfoodu vlastně nebyla, ale myslím si, že ona každá brigáda je prospěšná. Člověk se rozvíjí, všude. Dělala jsem jednou v gastronomii, kde jsem bohužel měla dost smůlu na vedoucí, a celý prostředí bylo šíleně vysilující, psychicky jsem byla uplně v háji, to byla moje první brigáda, kde jsem měla každý večer (přísahám) noční můry o tom místě. Nikdo mi s niím nepomohl, nic mi nevysvětlil, byla to moje první brigáda, a ještě ke všemu s příšerným přístupem. Není divu že mi to ani nešlo. Odtamtud jsem přešla do knihkuectví. Na pohovor jsem přišla s hroší kůží. Byla jsem po předchozí zkušenosti připravená uplně na všechno. A proto mě naprosto odzbrojilo, že všichni byli taaaaak zlatí. Budu tam druhým rokem. Plus teď mám ještě další, taky zajímavá zkušenost, zase něco jinýho.

Určitě nejen fastfood je přnosný, všude se naučíš něčemu, získáš nějaký pohled na věc, což je super.

31 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 24. září 2016 v 19:23 | Reagovat

Čtu poprvé ohlas, který je na fastfood pozitivní. Je dobře, že sis tam zvýšila sebevědomí a bylo ti to k dobru. :-)

32 Karolina Karolina | Web | 23. června 2019 v 9:18 | Reagovat

Musím říct, že rozhodně zajímavé čtení. Já sama teda nikdy ve fastfoodu nepracovala, ale obdivuji všechny, kdo tam pracují a zvládají to. Já bych na to asi neměla. Jednou jsem nějakou dobu pracovala jako servírka, protože to byla jediná práce, kterou se mi povedlo sehnat (nabídka pracovních míst u nás tehdy nebyla zrovna velká) a už to bylo strašné... Ve fastfoodu to musí být ještě horší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter