Aktuálně
Stále žiju, nebojte se... :D
Albatros po deseti letech vydá další díly Divokých koček! Teď už můžu umřít v klidu... :'D
Nyní jsem i na Wattpadu
----------------------------------------------------

Osm světů?

9. března 2017 v 9:03 | Inka |  Ostatní
To jsem takhle jednou jela vlakem... A tam na mě bafnul plakát na nějakou knížku s ošklivou obálkou, kterou napsala malá holka - a my si z té informace máme asi sednout na zadek, či co. Normálně bych se otočila a šla si svým životem dál, ale najednou byly plakáty oslavující dílo Markéty Remeňové, mladé české autorky, všude.Tudíž jsem byla zvědavá, jestli ho opěvují právem, nebo je knížka stejně děsivá jako její obal...
Tolik k efektu reklamy ve vlacích.

Lea je jen obyčejná sedmnáctiletá holka, kterou trápí zlé sny, dokud nezjistí, že její adoptivní rodina nepochází tak úplně ze Země. Krátce poté přivede její otec do rodiny Harryho, dalšího osmisvěťana a navíc nájemného vraha, do kterého se Lea zamiluje. Když se ji pokusí zabít a beze stopy zmizí, Lea je více než odhodlaná Harryho najít.


Příběh ze začátku působí strašně kostrbatě. Počáteční popis Leina normálního života jakoby autorka přidala až po dopsání zbytku knihy. Aby se neřeklo. Protože kniha musí mít nějaký začátek, ne? Když však zatnete zuby a prokoušete se přes to, děj začne být plynulejší a knížka se čte téměř sama.
Nejprve to vypadá jako sci-fi, potom se z toho vyklube rádoby romance a následně šílená bondovka, kdy Lea prochází zázračným výcvikem pro tajné agenty a poté v této branži i pracuje. Tak co sakra čtu? Žádnou logiku v knížce nehledejte, vysvětlení některých situací taky ne (ani v dalším díle!). Spousta věcí je nedotažená, což je škoda, protože autorčiny nápady nejsou všechny úplně špatné. Má jich spoustu, škoda jen, že je tak zhustila a napěchovala do jedné knihy.
Často jsem při čtení rozhazovala rukama: "Co? To jako vážně?" Kolikrát jsem chtěla do jejich světa skočit a všechny pořádně proplesknout…
Nejlepší moment přijde, když uprostřed stránky další kapitoly zjistíte, že vůbec nenavazuje na předchozí - aha, počkat, on to vypráví někdo jiný… Nečekané střídání pohledů bez menšího varování a údaje, kdo zrovna příběh vypráví, působí rušivě a kazí požitek ze čtení. A co teprve, když uprostřed knihy *puf* a hrdince je najednou devatenáct?
Bohužel mi žádná z postav nepřirostla k srdci. Všechny mají inteligenci malé holky a stejný vzorec chování - žádnou pestrost charakterů tedy nečekejte. Nikdo tam normálně nepřemýšlí, natož logicky či vyspěle - což by možná měli, když jsou osmisvěťané tak staří… Lea ze začátku působila celkem v pohodě (i když se chovala jako malé dítě), ale postupně jsem ji čím dál víc nesnášela.
Co mi také vadilo, bylo časté používání slova "luxusní" při popisu interiéru. Dobře, uznávám, že zrovna na tohle slovo jsem extra vysazená, ale věci se přeci dají popsat i jinak než jen jako "luxusní" a "moderní", ne?

Prvotní nápad se mi líbí, ale je vidět, že autorka nebyla dost vypsaná. Často jsem měla pocit, že čtu nějaký příběh z Wattpadu a ne knihu, která prošla přes nakladatelství. Někde jsem slyšela, že žlutý proužek na přebalu "od 13leté autorky!" má působit jako varování, a snad je na tom i kousek pravdy. Každopádně je to na knize vidět. Možná autorka měla nechat příběh v šuplíku, aby dozrál, a na světlo světa ho vytáhnout až za několik let. Přeci jen v jedenácti, kdy ho údajně začala psát, nemůže zcela nahlédnout do hlavy někomu, kdo by měl být o šest let starší.

Druhý díl je o něco lepší. Minimálně je lépe napsaný.
Střídání vypravěčů už nepůsobí tolik jako pěst na oko, ale možná je to jen tím, že si na to postupně zvyknete. Malé varování by stejně neuškodilo.
Děj je ještě šílenější než předtím. Přesouváme se na Osm světů, kde hrozí válka. Lea si krátce na to nechá vymazat paměť a vrátí se na Zemi k životu normálního člověka. Tak trochu jsem nepochopila, proč tam tahle vsuvka je, když je o několik desítek stránek později opět náhodou vtažena do děje a vracíme se na začátek.
Některé situace jsou však pořád nepřirozeně přidané - autorka psala příběh od konce? Protože tak to mnohdy vypadá.
Po přečtení druhého dílu jsem se jen utvrdila v názoru na Leu. Zvláště po tom, co na ni všichni hledí jako na bohyni a nikdo nevidí, jak je ve skutečnosti pitomá. Ještě víc mě naštvalo, že se autorka snaží pohoršit Laru, kterou jsem si celkem oblíbila. Vypadá to jako snaha ukázat, že Lea není ta nejhorší, protože Lara je tou, kterou máme nemít rádi… Smůla.
Na můj vkus se Lea až moc často ocitala na pokraji smrti. Chudinka. Proč to sakra dělá? V jednom okamžiku jsem si vážně říkala: "Tak už konečně umři, ať je klid!"
Když se na konci příběhu ocitne na smrtelné posteli místo toho jeden osleplý osmisvěťan a vy si říkáte: "Konečně někdo umře a bude tam nějaké pořádné drama!", Lea přijde s oslnivým nápadem, že ho ještě může zachránit (i když je pro osmisvěťany zranění očí smrtelné a naprosto nevyléčitelné). Tady se projevuje mladistvá naivita autorky. Jsme ve válce, ale všechny naše milované postavy musí přežít… (Jestli ho v dalším díle vážně zachrání, tak už si to fakt půjdu hodit.)

A co se týče vzhledu knížek? Každý díl má jiný formát, vazbu i vzhled obálky. Nehledě na to, že první díl vydalo jiné nakladatelství, než díly zbývající. V knihovničce to nevypadá hezky.

Ale koneckonců, pokud hledáte nějakou oddechovku, směle do toho! Kniha je celkem čtivá, plná originálních nápadů (i když někdy nedotažených do zdárného konce) a jednoduše napsaná, takže se dá číst i v polospánku. Ale hlavně… Hlavně u toho nepřemýšlejte! Nebo se v tom budete šťourat jako já. A nezapomeňte, že jsem vás varovala…
Já si třetí díl i přes svoje kecy přečtu, pokud se k němu dostanu. Zajímá mě, jak to skončí.

P.S. Můžete mi někdo laskavě vysvětlit, co měla znamenat ta událost s Dannym? A co se s ním sakra stalo pak? Když byl tak nebezpečný, proč si na něj ve zbytku knihy už nikdo ani nevzpomněl? :'D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lea Lea | 1. dubna 2017 v 10:32 | Reagovat

Ach ty časy, kdy jsem s myslela, že jsem tak dobrá spisovatelka, že sepíšu knihu :-D
Skvělá recenze, ale nějak nejsme hrrr do čtení, upřímně :D Nemám peníze ani na knihy, které si přeji!

2 Inka Inka | E-mail | Web | 13. května 2017 v 12:27 | Reagovat

[1]: myslím, že kniha od tebe by byla mnohem lepší než tohle :D jooo, ten pocit znám... :D

3 Marie Marie | Web | 14. srpna 2017 v 23:18 | Reagovat

Tyyy jo, napsat tak svojí vlastní knihu... :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter